Reality a školství - rozhovor s hejtmanem a senátorem Jiřím Čunkem

Úvodní slovo Dr. Miroslava Zvonka (MZ): Oblast realit, které se intenzivně věnuji již čtvrt století, úzce souvisí s ostatními oblastmi života. Když to vezmeme podle abecedy, jedná se o cestovní ruch, dopravu, průmysl, školství, zdravotnictví, zemědělství a další. Všechno souvisí samozřejmě se vším, jednotlivé oblasti se vzájemně prolínají a propojují. Spojitost s každou oblastí zkusíme probrat v dalších číslech našeho časopisu. Budeme se zabývat hlavně situací ve Zlínském kraji, ale předpokládám, že to obecně bude platit prakticky pro celou naši republiku. A začneme školstvím. Tam to totiž všechno začíná. K diskuzi na toto téma jsem si pozval odborníky a to Jiřího Čunka (JČ), senátora a hejtmana Zlínského kraje a Hynka Stesku (HS), ředitele Střední zdravotnické školy ve Zlíně. Protože oba dlouhodobě znám, mohli být v odpovědích daleko otevřenější, než kdyby odpovídali nějakému novináři z Prahy. Vysoké školy jsou asi nejviditelnější. Právě Univerzita Tomáše Bati radikálně změnila nejen Zlín, ale i široké okolí. A to i v oblasti realit – studenti, učitelé i na univerzitu navázané další profese výrazně zvýšili poptávku po bydlení i službách. Pro příklad nemusím jít daleko – stovky bytů se pronajímají studentům jako alternativa k vysokoškolským kolejím, budovy univerzity rostou jako houby po dešti.

 

JČ: Můj názor na vysoké školství je poměrně radikální a to již mnoho let. Jsem přesvědčen, že úroveň inteligence ve společnosti je stále stejná. Proto nevidím důvod, aby 70 % české populace v ročníku mělo možnost nastoupit na vysokou školu. Dle mého názoru se právě tímto snižuje úroveň vzdělání a vznikají obskurní pobočky vysokých škol, kde je úroveň vzdělání velmi nízká. Jsem přesvědčen, že ke zvýšení úrovně vzdělání by došlo, pokud by stát zredukoval státem placené vysoké školy na 40 %. Reálně totiž stát potřebuje pouze 30 - 35 % vysokoškolsky vzdělaných lidí. Proto by měl stát vybrat školy, které potřebuje a to především medicínské, strojní a stavební obory. Přesně víme, kolik a kde nám chybí lidí a kolik jich do budoucna budeme potřebovat a právě tyto obory je třeba podpořit a zvýšit jejich kvalitu. Vzhledem k tomu, že řídím úřad, který má pod sebou 12.000 lidí včetně zaměstnanců krajských nemocnic, vím, že je zde mnoho povolání, na které by stačila kvalitní střední škola s maturitou. Bohužel ale systém vyžaduje tituly, což je nešvar, který se v minulosti zavedl. 

 

MZ: V tomto s vámi jednoznačně souhlasím. Máte na kraji na starosti zdravotnictví. Jak se projevuje např. v krajských nemocnicích nevýhoda, že v regionu není lékařská fakulta, na rozdíl od ostatních moravských krajských měst Brna, Olomouce a Ostravy, které je mají? 

JČ: Ano, je to nevýhoda a to především v tom, že mladí lidé chtějí pracovat tam, kde studovali. Tento problém by však spíše než lékařská fakulta, vyřešila náprava systému financování pojišťovnami. Lékaři by měli být rovnoměrně rozprostřeni po celé České republice. Například v Praze je v současnosti dvakrát tolik ambulantních lékařů na počet obyvatel, než by jich mělo být. Kvůli tomu musejí lidé z velkého okolí Čech dojíždět, místo aby lékaři otevřeli ordinace v lokalitách, ve kterých daná péče chybí. Jediným způsobem jak toho dosáhnout je, že bude pojišťovna podepisovat nové smlouvy právě s ohledem na vytíženost lokality. Navíc finanční situace lékařů není taková, že by do ordinace nemohli dojíždět 20 - 30 km, když dojíždí ostatní profese. 

 

JČ: Je to jednoduché, sloučení nemocnic je právně ekonomická disciplína, díky které budeme moci efektivněji řídit naše nemocnice. Ve zkratce budeme moci lépe a rychleji zvyšovat odbornost pracovníků, budeme mít lepší vyjednávací pozici při nákupu materiálů a také při jednání s pojišťovnami. Po stránce odbornosti je nejen pro začínající lékaře důležitá praxe. Při sloučení nemocnic budou moci jednotliví lékaři pravidelně navštěvovat pracoviště, které je vyšší v tom daném oboru. Pro každý obor bude stanoven garant Zlínského kraje, se kterým se budou řešit největší komplikace a problémy. Chtěl bych docílit toho, aby úroveň léčby měla tu nejvyšší kvalitu a byla stejná pro obyvatele Valašska, Slovácka, Hanácka a nebo Zlína. K dosažení tohoto cíle je třeba sjednotit platy v jednotlivých oborech, aby lékaři za stejnou práci, dostávali stejnou odměnu. Co se týká společných nákupů materiálů, ty realizujeme už nyní, jelikož všechny krajské nemocnice nakupují společně, díky čemuž dosahujeme velkých úspor. V novém systému navíc chystáme řadu vylepšení. A v neposlední řadě je třeba zmínit pojišťovny, které budou mít jednoho partnera, jednoho ředitele a jedno velké zařízení. Díky tomuto silnému partnerovi budou pojišťovny platit daleko lépe než teď. Výsledkem může třeba být, že se pacientům zkrátí čekací lhůty na plánované operace.

 

JČ: Jsem přesvědčen, že úroveň je různá, určitě však nikde není podprůměrná. Našim cílem však není průměr, ale špičková péče. Ve všech oborech máme primáře, kteří jsou uznávanými kapacitami a díky nim chceme kvalitu zavést a vyžadovat plošně na všech odděleních v našem kraji. Věřím, že díky možnosti řešit složité úkony po pracovištích napříč krajem toho docílíme. Ke zvýšení kvality péče by měl také přispět odborný dohled krajského konzultanta, se kterým budou moci lékaři díky moderní technice konzultovat komplikované případy.

 

JČ: Je to podobné jako u vysokých škol. Jsem přesvědčen, že musíme udržovat úroveň a ne ji naopak snižovat, aby vystudoval každý. Naším cílem je dosáhnout změny financování školství, o čemž jednáme s ministerstvy. Důvodem změny je především to, že do Zlínského kraje jde na střední školy méně peněz, než do některých jiných krajů. Proto se snažíme toto vyrovnat, abychom mohli mladé kvalitně vzdělávat a aby se mohlo snížit naplnění jednotlivých tříd a tím se výuka zkvalitnila.

 

 

Zdroj: http://zvonek.cz/realitni-magazin