U příležitosti zahájení 25. roku činnosti realitní kanceláře Zvonek jsme požádali o rozhovor pana Miroslav Zvonka. Hlavním tématem našeho povídání jsou "náhody v životě lidí i organizací". Část rozhovoru byla zveřejněna v realitním Magazínu Zvonek (vydání 1/2017).

Když jste nedávno zahajoval akci Agentury Zvonek pro firemní partnery, jejíž součástí bylo divadelní představení Ovčáček čtveráček, použil jste citát z rozhovoru Miroslava Zikmunda  pro  Mladou frontu Dnes ze dne 29.1.2014: „Lidský život je přesný součet náhod. Od chvilky, kdy se narodíte, nevíte proč právě těmto rodičům, potkáte se s partnerem, nevíte proč, a tak to běží celý život.“ Z jakého důvodu? 
Jednak se s tímto názorem  chci ztotožnit, jednak je pro mne pan Zikmund vzorem - sice nedostižným, ale neskutečně inspirujícím. Co on dokázal – naučit se a v praxi používat 10 jazyků, ovládat techniku - nejen automobilní, ale  třeba i filmařskou, diplomacii – při organizaci cest ve vlasti i při setkání  s „domorodci“, obchodní dovednosti - prodávat výrobky i své zkušenosti a poznatky, literární schopnosti, neuvěřitelný přehled, fyzickou kondici atd. Chtěl bych ve svých 98 letech, pokud bych se dožil, vypadat jako on – MZ se narodil  14.února 1919. Protože jsem na vánoce dostal knihu Zikmund a Hanzelka s tatrou kolem světa, musel jsem všeho nechat a rychle ji přečíst. Přitom jsem  zavzpomínal, jak jsem se s Miroslavem Zikmundem seznámil – samozřejmě náhodou.

Když jsme stavěli se  syny základy k našemu domu Pod Nivami, šel kolem starší muž, zastavil se a ukázal nám fotky, na kterých jsme byli my při práci. Byl jsem z toho překvapený a ptal se PROČ jste je dělal? Protože si celý život dělám archiv zajímavých věcí, zněla odpověď. Já jsem se na něj pořádně podíval, a povídám: Ale já vás odněkud znám. To je možné, já jsem váš soused, nějaký Zikmund, odpověděl skromně. Samozřejmě jen náhodou mám stejný monogram jako on (MZ jako Miroslav Zikmund, ale třeba náš právník se jmenuje Martin Zvoníček, prezident Miloš Zeman, vychází časopis Magazín Zlín atd.).
 

A tak jsme se oklikou dostali zpět k té náhodě.
Určitě – šťastné náhody nás provázejí celý život. Musíte jim umět jít naproti, ale pořád zůstanou náhodou. Pozor – špatné náhodě se říká nehoda. Změníte jen jedno písmeno ve slově, ale může to mít následky na celý život. Proto je třeba náhodám = nehodám předcházet, prostě být připravený. Stačí mít nezapnuté bezpečnostní pásy a aktivován airbag – a je při autonehodě hodně zle.

Vidím, že své původní učitelské povolání nezapřete....
Není důvod – náhodou jsem se stal učitelem a toto povolání mě velice bavilo. Dokonce  náhodou jsem během vojenské služby působil jako středoškolský profesor  na střední vojenské škole v Liptovském Mikuláši, kde jsem učil češtinu.Učil jsem pak náhodou ve škole ve Strání, které není náhodou tak daleko od rodných Bojkovic.
Náhodou jsem pak i přestal být učitelem a začal se věnovat jiným činnostem.

Třeba oblasti realit. V tomto čísle  časopisu se prezentuje  velký developerský projekt   nových pozemků nazvaný Višňový sad Březnice. Jak jste se k němu dostal? Hlavně neříkejte, že náhodou!
Samozřejmě, že náhodou. Stavili jsme s firmou VS domy  a.s. (firma ze Vsetína, která stavěla i rodinný dům manželů Zvonkových) dřevostavbu ve Zlíně klientce, které jsme současně prodávali její starý dům. Nový dům se postavil za šest týdnů, ale my ne a ne najít kupce na ten původní. Jednou se majitelka domu zmínila, že má pozemky na Březnici, které jsou v územním plánu jako stavební a mohla by je prodat. Přesvědčil jsem proto VS domy, aby přijaly tyto pozemky náhradou místo peněz, které měly přijít z prodeje původního domu. Nakonec se prodal i starší dům majitelky, a tak mohli být spokojeni všichni.

Tak to šlo hodně jednoduše.
Ne zase tak docela. Od té chvíle uteklo totiž téměř 10 let. A vzniklo mnoho komplikací. Jednou z největších je zavedení DPH ve výši 21 % na stavební pozemky, což je neúměrně prodražuje. Často si původní majitelé  myslí, kolik na pozemcích developer nevydělá, ale nakonec většina zisku skončí ve státní kase. Kromě 21% DPH z ceny pozemků se navíc platí 2 x daň z nabytí nemovitosti, každoročně daň z nemovitosti, případně daň z příjmu atd.

Všechny náklady nakonec musí platit kupující. Jen v obcích, které chtějí přitáhnout nové obyvatele nebo udržet staré, hradí většinu nákladů obec (přeneseně tedy všichni daňoví poplatníci) a pozemky prodává pod „výrobní“ cenou. To se týká hlavně lokalit daleko od atraktivních center, kde není dobře placená práce, kvalitní školství, kulturní a sportovní vyžití, dobré nákupní možnosti apod.
 

Což se netýká obce Březnice....
Té určitě ne, má totiž náhodou štěstí, že leží v blízkosti velmi atraktivního města, jakým Zlín určitě je. Spolupráce s obcí je výborná, ale ta do vybudování infrastruktury v této lokalitě v současnosti nedává obrazně řečeno ani korunu.


Když jsme u cen nemovitostí, vy za 25 let práce v  této oblasti můžete srovnávat.
Můžu, ale není to srovnávání pro náš region nejveselejší. Pamatuji doby, kdy Zlín patřil mezi velmi drahá města, dražší než třeba Brno, Olomouc byla za Zlínem daleko vzadu a třeba v Ostravě byly ceny bytů i 6 x levnější. Dnes patří Zlínsko mezi krajskými městy mezi  poměrně levné oblasti. Třeba u stavebních pozemků o velikosti cca 800 m2 činí ceny v Praze a okolí obvykle 5 000 – 13 000 Kč/m2, v Brně 2 500 – 5 500 Kč/m2, v Olomouci 1 500 – 2 500 Kč/m2, ve Zlíně  1 200 – 2 400 Kč/m2, jen vyjímečně až 4 000 Kč/m2.

Jak je to v projektu Višňový sad Březnice?
Tady se nabízejí pozemky od 800 Kč/m2 na řadové domy, od 1100 Kč/m2 pro samostatné domy. Řada těch nejkvalitnějších pozemků, ale samozřejmě současně nejdražších, tj. v cenách od 1600 do 1950 Kč/m2, je již rezervována. Pravdou je, že tak atraktivní lokalitu v okolí Zlína budete těžko hledat. Jen dodávám, že ceny kvalitních řadových domů s pozemkem by se měly vejít do 3,95 mil. Kč, RD na klíč podle velikosti nad 4 miliony Kč.

Což není mnoho, pokud uvážíte, že rekonsturovaný starý baťovský půldomek s přístavbou může vyjít až přes 4,5 milionů Kč. Pro srovnání  - většinu větších nových bytů (3 - 5+kk) s garáží v cenách 3,5 – 5,0 milionů s dodáním v roce 2018 a 2019 máme ve Zlíně již prodaných. Podobná situace je i v Uherském Hradišti na projektu Štěpnice. U téměř všech nových bytů stavěných s firmou Manag bez ohledu na velikost s dodáním v tomto roce hlásíme již „ vyprodáno“.


Změňme téma: co třeba vy a alkohol?
Už jsem ho velké množství zlikvidoval....následuje smích. Ale vážně - za domem ve Zlíně máme trnkový sad. Je škoda nechat trnky, pokud tedy dozrají a nespadnou předčasně suchem nebo šárkou,  pohnít na zemi, a tak je poctivě sbírám a osobně dávám do bečky. Pak je zavezu -  samozřejmě náhodou -  do pálenice na Březnici k paní Chalupové. Ta je, pochopitelně náhodou, kromě výborné páleničářky i zdrojem mnoha zajímavých informací o Březnici a jejích obyvatelích. Sám moc slivovici nepiji, mám asi raději dobré víno, hlavně polosuché bílé, třeba tramín, pálavu, rulandu šedou, moravský muškát, z červených odrůd hlavně merlot, který jsem se naučil pít v Austrálii.

Pivo doma nepiji vůbec, mám ho rád ,jen když je venku teplo, a pak je mi celkem jedno, jaká je to značka. Dneska jsou dobrá piva prakticky všude na světě, liší se jen cenou, a ta je naštěstí bezkonkurenčně nejnižší v Česku. I  v zemích, jako je Sri Lanka,Tchaj-wan (Čínská republika), Indonesie či Thajsko,  těžko dostanete pivo pod stovku.


Tím se zase -  náhodou  - dostáváme k cestování. Po vzoru pana Zikmunda jste s manželkou projeli všech pět obydlených světadílů.
S jeho cestami se naše nemohou vůbec srovnávát, a to jsme projeli většinu světa i s našimi dospělými dětmi tzv. nízkonákladově, bez cestovek, jen vyjímečně s nějakou organizací a s all inclusive.

Jakým způsobem cestujete?
Dříve, pokud to nebylo moc daleko, hlavně autem, dnes již převažuje letadlo. Je daleko levnější a pohodlnější.

Nebojíte se letadla?
Tak se to  nedá vyjádřit. Máme především obrovský respekt před létáním. Už jsme se ženou nalétali přes 200 tisíc kilometrů, to je jakoby 5x kolem rovníku, přesto se při startu vždy držíme za ruce. Co kdyby to bylo naposledy....Po předloňském nouzovém přistání na Bali možná ještě více.

Jaké destinace rádi objevujete?
Hlavně takové, které můžeme srovnávat s naší rodnou vlastí, nejen se Zlínským krajem, ale s celou Českou republikou. Samotný Zlín je světový unikát, ale má „jinou“ krásu, než zbytek světa. Samotný Zlínský kraj je nádherný, je zde od každého něco, žijí zde lidé, kterým rozumíme. Praha je úchvatná, může se rovnat tomu TOP na celém světě. Podobnou atmosféru má jen několik oblastí na světě – San Francisco, Sydney, Melbourne, Benátky, Paříž, Londýn, Glasgow, Bangkok....

Ale především nás zajímají dvě věci: přírodní dědictví a „domorodí“ lidé. Často se to prolíná: Byli jsme v těch nejvyspělejších, nejkrásnějších a nejbohatších regionech světa  - Kalifornie, Cambridge, Kodaň, Tasmánie, Monaco,Mauritius, oblast Loch Ness ve Skotsku, Great Barrier Reef , i v těch, které patří mezi nejzaostalejší či nejdivočejší - thajské ostrovy u hranic s Kambodží, ostrovy Flores, Rinka či Komodo uprostřed Indonésie, vnitrozemí Sri Lanky s volně se pohybujícími slony a varany. Vedle úchvatné přírody ( a kde to šlo i našeho milovaného šnorchlování mezi korálovými útesy) jsme sledovali lidi, jak žijí a jak jsou šťastní. A budete překvapení: myslíme si, že lidé žijící za méně než 1 dolar denně uprostřed džungle na Sri Lance či v primitivních obydlích v Indonésii byli možná spokojenější než ti daleko bohatší v Las Vegas či v Beverly Hills.

Je to jakési varování pro nás doma – bohatí nejsme nahromaděným majetkem, ale lidmi, které máme kolem sebe, kteří se k sobě hezky chovají a a starají se i o místa, kde společně žijí.


Další téma - jaký mýtus vám nejvíce vadí?
Že peníze z Evropské unie, které k nám přicházejí, jsou zadarmo. Buď jsme je na centrálu, kde je rozdělují, museli nejprve poslat (ať už my nebo jiný stát EU a po cestě se navíc část „spotřebovala“) nebo je někde v EU prostě vytiskli a bude je (asi) muset někdo zaplatit v budoucnu. Prostě klasické žití na dluh.

Co navrhujete?
Aby se Evropská unie zachovala, ale s minimálním aparátem a bez desetitisíců zbytečných  byrokratů. Nač potřebujeme evropské komisaře či poslance s téměř půlmilionovým platem? Hovořím o půlmilionovém platu měsíčně !

Když jsme u tohoto tématu – kdo je váš oblíbený politik?
Jiří Čunek, byl by to podle mne dobrý kandidát na prezidenta, až budou další volby za 6 let.

Skutečně? On lidovec, a vy ateista?
Ve třetím tisíciletí nedělím lidi na věřící a nevěřící, pravicové či levičáky, bohaté či chudé, ale na slušné a menší či větší darebáky. A Jiřího Čunka považuji za slušného, a k tomu schopného, což není obvyklá kombinace u politiků.


Poslední téma – umění:
Na beletrii mi bohužel moc času nezbývá , čtu hlavně odbornou literaturu z oborů fyziky, astronomie, biologie a podobně, tedy toho, co se týká mého oblíbeného tématu, kterým je vesmír. Snažím se současně učit  se(zatím bezvýsledně) angličtinu. Kdybyste o nějakém dobrém učiteli angličtiny měli povědomí, dejte vědět.

A co třeba hudba?
Byl jsem odkojen divadlem Semafor, ale základ tvoří skupina Olympic. Z cizích pak písně od Queen, Beatles,  Erasure (zejména kultovní píseň Love To Hate You) a If You're Going To San Francisco zpěváka Scotta McKenzie, ještě více pak v podání MonaLisa Twins. Měl jsem slzy v očích, když mi tuto píseň dcera v autě pouštěla, když jsme přejížděli přes Golden Gate Bridge....

Miluji tuto skladbu. I v závěru filmu režiséra Filipa Renče Rebelové, kdy hlavní hrdina předává lístek s adresou známých v San Franciscu a sám pro svou lásku neemigruje. Ta, náhodou, sama s rodinou na západ odjíždí. Je to hodně silná scéna. Ale asi jen pro nás, kteří jsme rok 1968 sami prožili.